Když jednou pocítíš, co je to láska, přestaneš hledat. Budeš vědět, kdo jsi, co chceš a kam jdeš.
Budeš milovat a budeš milován takový jaký jsi.
(John O´Donohue: Kniha keltské moudrosti)
Je mnoho krásných slov, však bez skutečného prožitku zůstanou prázdná. Slova rozeznívají něco, co velmi dobře známe, co zní mezi slovy, co jsme již někdy zažili nebo toužíme zažít. Nikdo není stejný a nemůže mít stejné prožitky, může však mít podobné a rezonovat s námi, ladit, být na stejné notě, přináležet do stejného kruhu. Pocítit hluboké porozumění a důvěru nám dává sílu být tím, kým opravdu jsme.
Tak jako slova bez prožitku zůstanou prázdná, prožitek, který se neprojeví v našem každodenním životě, zůstane jen zážitkem. Zážitky mohou být velmi zajímavé, krásné i drsné, důležitý je výsledek. Můžeme donekonečna řešit sekundární problémy, dělat okolo nich velké divadlo. Řešení primárního problému bývá jednoduché a přímé. Můžeme se donekonečna snažit být vším možným a tvářit se, že to chceme a že to tak má být. Pokud se dotknete svojí pravé podstaty, svého já pak najdete cestu svého určení. Nemůžeme být vším, můžeme být „pouze“ tím čím jsme. Někdy dokonce musíme! Můžeme neposlouchat hlas své duše a svého srdce, žít v nesouladu se sebou. Dřív nebo později si poneseme následky svého rozhodnutí.
Náš život není jen o našem nitru, ale žijeme ho v určité společnosti, v určitém čase, s určitým genetickým vybavením, s určitými zkušenostmi a také se vše neustále mění. Ovlivňujeme a jsme ovlivňováni. Přijímáme a dáváme. Tvoříme a ukončujeme. Rodíme se a umíráme. Vše se vyvíjí a my také.
(anglické přísloví)
