Ski Inner game
Výkon, proces učení se a radost.
Před třemi lety přišlo AHA při jízdě na lyžích.
Pamatuji si ten okamžiku, sjezdovku i místo. Uklouzla mi lyže, zabalancovala jsem a nastala hrůza, že zase udělám chybu, že mi lyžování nejde. Cítila jsem, jak jsem v křeči a bojím se jet dál. S hrůzou jsem přemýšlela o tom, co udělám, až zase přijde ledová plotna a podjede mi to.
Ty jo, vždyť je to první podklouznutí za celý den a já se v tom vyžívám, jako by ostatní jízda nebyla.
Začala jsem pozorovat svoje První já, jakými myšlenkami mě zahlcuje. AHA – vždyť se soustředím jen na chybu, jsem ve střehu, abych ji neudělala znovu. Lyžování mi nejde, na tomto povrchu to nejde, radost žádná, napětí plno.
AHA – Co moje Druhé já? Nemá žádný prostor.
AHA – soustředím se na jízdu, teď dobře, teď dobře…. Jéééé těch dobře je tolik :o))). Ano, to je ono a teď je to dokonce ještě lepší. Pozoruji, jak moje tělo reaguje na dobře a učí se, vychutnává si nové pohyby. Nohy spolupracují, každá po svém, reagují bez mých příkazů, oči hledají kam jet a kudy se hezky pojede. První Já, které neustále připomínalo chybu a hledalo, kde zase chybu udělám, pomalu umlká. Je však neodbytné, zvyk je silný. Musím myšlenky hlídat.
Den po dni mám z lyžování větší radost a cítím větší jistotu. Podjela mi lyže …. Jééé to jsem to hezky zvládla.
Další rok. Pozoruji myšlenky a svoje pocity. Vychutnávám si jízdu. Nožičky moje, jste tak šikovné. Moje První Já se ozývá pořád méně. Moje druhé já ukazuje, jak velký talent má.
Tento rok – proces učení pokračuje. První lyžování – narazila jsem si před odjezdem zápěstí. Přeci se nevzdám lyžování. Je tu možnost. Lyžovat bez hůlek s ortézou na ruce. Jsem nervózní, mám trochu strach, jaký to bude? Moje První Já už zase vystrkuje růžky, že to nedám. To ti určitě nepůjde… slyším jeho hlas. Mlč! Lyžuje se nohama a tělem. I malé děti jezdí bez hůlek….
Změnit strach na vzrušení a těšení není zas tak těžké. Moje Druhé já se těší.
Pozoruji, jak ze zvyku hledám hůlky, jak se o ně chci opřít, jak chci „píchnout“ a otočit se. Zkouším, co mohu dělat s rukama, zkouším nové věci, baví mě to. Je to teď víc o nohách a těle. Jeeee, jde mi to lépe než s hůlkami. Vychutnávám si jízdu. Dělám chyby? Jasně, že ano, mnohem méně a už mi neinfikují další jízdu.
Letos potřetí na horách. Již s hůlkami. AHA – učím se je používat tak, aby mi pomáhaly a ne překážely. Pozoruji, měním, zkouším, mám radost, že moje druhé já zvládá jízdu v hlubokém sněhu, i když není téměř nic vidět. Obdivuji jak nohy a tělo vyrovnávají to, co oči nevidí.
Na závěr za odměnu jarní lyžování. Slunce, nádherný čerstvý sníh, upravené sjezdovky. Moje Druhé já si užívá. Broukám si na „Krásném modrém Dunaji“ a tančím na lyžích.
